E15 - Bio je dnes skoro mantra

 

 

Počasí letos sadařům přeje. Déšť střídají slunečné dny, není jich málo ani příliš a ovoce roste. „To je normální počasí, tak by to na jaře a v létě mělo být,“ říká Tomáš Kořínek mladší z rodinné firmy Toko Agri. I když mohou jejich podnikání do značné míry ovlivnit výkyvy počasí, dopracoval se rodinný podnik řízený otcem a dvěma syny ke stabilní ziskovosti. Mošty i další produkty prodávané pod obchodní značkou Ovocňák jsou stále populárnější.

 

 

Pod značkou Ovocňák vyrábíte z čerstvého ovoce mošty, ovocné pyré a sušené ovocné plátky, vše bez konzervačních prostředků. Když zjara pomrznou meruňky, znamená to, že produkty z nich vyráběné prostě ve stejném roce na trh nedodáte?

To si nemůžeme dovolit. Rozmary počasí nám sice umí komplikovat život, ale dnes už si s nimi dokážeme poradit. Když chce trh třeba v lednu jahody, nemůžeme se vymlouvat, že teď nerostou. Takže sklizené ovoce ukládáme ve chlazených skladech bez přístupu vzduch a co se nestihne zpracovat, mrazíme. Zejména měkké ovoce si také uchováváme v podobě stoprocentní ovocné šťávy nebo přesnídávky, kterou následně umíme dále zpracovat. Máme tedy zásoby kvalitní suroviny na dobu, kdy čerstvé ovoce není, ale my potřebujeme vyrábět.

 

Je těžké vyhovět při zpracovávání čerstvého ovoce všem aktuálně platným normám?

Jsem moc rád, že nepracujeme s živočišnými produkty. Práce s rostlinnými produkty je po stránce předpisů a norem o dost jednodušší. I když úplně jednoduché to také není. Celá řada našich produktů je totiž určena malým dětem a v této kategorii se musíme řídit speciální vyhláškou, která stanovuje maximální přípustné hodnoty přítomnosti těžkých kovů, reziduí pesticidů a hlavně patulinu (zbytky plísní). Pro tuto kategorii výrobků jsou limity ještě o dost přísnější než u běžné produkce.

 

Nepoužíváte konzervanty, sladidla ani jiná dochucovadla, obejdete se bez koncentrátů a mošty ani nefiltrujete. Přesto produkty značky Ovocňák nedisponují tolik populární značkou BIO, proč?

 

BIO je dnes skoro mantra, kdo chce žít zdravě, musí nakupovat bio potraviny. I když je to teď v Česku trochu módní záležitost, nic proti tomu. Naproti tomu v Rakousku nebo v Německu už jsou bio potraviny v podstatě standard.

V případě ovoce má být značka BIO jakousi zárukou, že bylo ovoce vypěstované způsobem, který je co nejméně v rozporu s tím, co považujeme za zdravé. V podstatě jde ale hlavně o chemické ošetření. Krásná, lesklá jablka pravidelných tvarů určená na pulty obchodů, projdou ošetřením více jak 30 krát, bio jablka a integrovaná produkce se ošetřuje řádově méně a zcela jinými prostředky. Pokud pak pěstujete striktně v BIO režimu, můžete pak získat certifikát „bio potravina“. Bohužel za poslední desítky let jsme však přírodu ohnuli tak, že ani BIO se bez ošetření neobejde.

My označení BIO nepotřebujeme. Hodně producentů tu značku využije k tomu, aby zdražili, my ale zdražovat nechceme.  A že produkty značky Ovocňák vyrábíme zdravým způsobem, umíme našim odběratelům a stejně tak konečným spotřebitelům sdělit jinak.

Zpracováváme ovoce z integrované produkce, což je zjednodušeně řečeno něco na půl cesty mezi bio kvalitou a běžnou produkcí. Sadaři, od kterých ovoce vykupujeme, respektují komplexní systém hospodaření využívající postupy a technologie šetrné k životnímu prostředí a my jsme pak následně schopni plnit přísné limit pro dětskou výživu.     

Znovu ale zdůrazňuji, že označení bio nechci jakkoliv shazovat. A klidně prozradím, že jsme naše sady na Beckově již do BIO produkce přihlásili. Je to však dvouletý proces, takže chvíli potrvá než se dostaneme ke zpracování BIO ovoce a nabídneme zákazníkům i BIO ovocňáčky.

 

Jak hodnotíte podporu tuzemských producentů potravin, vnímáte-li ze strany vlády nějakou?

Vnímám, a protože chci uvažovat pozitivně, vždy mě napadá rčení o tom, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Vezměte si třeba tak zvanou pamlskovou vyhlášku. Úmyslem bylo vytlačit ze škol kolové a energetické nápoje, čokoládové tyčinky a nahradit takové potraviny kvalitními, zdravými svačinami. Šlo se na to přes stanovení limitů cukrů, solí a dalších škodlivých látek a výsledkem bylo, že sítem neprošel ani normální rohlík. Automaty nebo malé bufety ze škol vymizely, ale nic je nenahradilo. Takže děti si chodí chipsy a kolu o přestávce nakupovat přes ulici. A to asi nebyl původní záměr této snahy.

Podpora českých producentů je hezká myšlenka, ale realizace je zase přinejmenším polovičatá. My, protože vyrábíme v Česku, ale sady máme převážně na slovenské straně Karpat, bychom asi nespadali do podpory ani v Česku, ani na Slovensku. To je samozřejmě trochu absurdní příklad, ale popis toho, co je a co není česká potravina, je určitě hodně ožehavá věc.

Do budoucna by bylo mnohem účinnější pracovat s českým spotřebitelem. On by měl mít zájem, vůli sáhnout raději pro moštu vyrobeném v tuzemsku, než po něčem z koncentrátu, který se odvezl kdoví odkud. Pokud to tak spotřebitel necítí, těžko toho dosáhneme vládním nařízeními. Ta jsou většinou zcela odtržená od reality.

 

Jak by se tedy podle Vás mělo působit na českého spotřebitele?

Jde o pěstování návyků a povědomí o zdravém stravování. To se samozřejmě nemusí týkat jenom českých potravin nebo produktů označených značkou BIO. Jde o to, aby se lidé zajímali, kde a jak se plodiny pěstují, jak se potraviny vyrábějí, a uměli si ty informace vyhodnotit.

Naše značka se jmenuje Ovocňák, z toho je jasně patrné, co prodáváme a kdo jsme. Zpracováváme ovoce vypěstované v České republice, na Slovensku a omezeně v Polsku. Pomeranč ani ananas u nás nenajdete. A zpracováváme ho způsobem, který je v našich zeměpisných šířkách vlastně dlouho známý a prověřený. A lidé tomu rozumí, stále víc.

 

Kdo jsou vaši největší odběratelé?

Obchody zdravé výživy, farmářské obchody. Stále více se zdravé potraviny, mezi které Ovocňák počítám, prodávají i v obchodních řetězcích, ale nám zatím tak významná čísla nedělají. Snažíme se pracovat i se školami, tam ale narážíme na cenu. Výživové normy a spotřební koš, podle kterých musí školní jídelny vařit, jsou nám nakloněny ale bohužel nedostatek financí určených způsobuje, že jídelny nemají moc na výběr. Záleží ale na práci každé hospodářky a musím říci, že i tady se věci pomalu mění k lepšímu.

Co se týče maloobchodu, v době koronakrize se prodej Ovocňáku realizoval hlavně on-line, což nám pomohlo abychom neměli takový propad. Prodávají nás Rohlík, Košík nebo Mall. Máme i vlastní e-shop, ale to je spíš taková podpora prodeje.

 

Jste rodinná firma, v jejímž vedení nyní fungují dvě generace. Vnímáte skutečnost, že podnikáte s otcem a s bratrem, jako něco výjimečného?

Rodinný podnik je určité specifikum, to ano. Už od okamžiku, kdy se firmy podaří zapojit druhou generaci, vzniká vazba, která je asi něčím silnějším než vztahy v běžném podnikání. Alespoň já to tak cítím. Bohužel, díky historii byly rodinné podniky po druhé světové války zrušeny a transformovány. Začínáme vlastně znova a nemáme 100 leté rodinné podniky, jaké můžeme vídat například v Rakousku nebo v Německu. Ale já jsem součástí firmy, dá-li se to tak říci, od svých deseti let. Tehdy, v 90. letech, otec firmu zakládal a my jsme jako děti dobře vnímaly, čím se zabývá. V tom prostředí jsme vyrůstaly. Později jsme do firmy nastoupili a na různých pracovních pozicích poznávali, o čem podnikání je. Dnes jsem vlastně asi jedním z nejstarších zaměstnanců firmy a můj vztah ke všemu, co nás zde obklopuje, je určitě jiný než u ostatních zaměstnanců.

 

Vláda se nechává slyšet, že chce rodinné firmy podporovat. Už před rokem a půl schvá­lila samostatnou definici rodinného podnikání, čímž deklarovala vůli podporovat tento segment i na úrovni legislativy.

Vnímáte, že by se vám, jako rodinné firmě, někdo snažil cokoliv usnadnit?  

To prozatím určitě ne. Neumím si to ani moc představit a obávám se, že se tato hezká myšlenka opět ztratí v neschopnosti něco takového kompetentně zrealizovat.

Čas, kdy budou rodinné firmy hrát i v české ekonomice významnou roli, přijde. Ale těžko to urychlit vládním opatřením. Chybí tu delší tradice, kultura rodinných firem. Chce to prostě čas.

Spíš než jakoukoliv podporu ze strany vlády vnímám jako prospěšné naše členství v české odnoži světové asociace FBN (Family Business Network). Zakládajícími členy české pobočky jsou rodiny stojící za velkými českými firmami jako jsou třeba Hopi, Kofola, Siko, Petrof a další. Pro nás je to zajímavé sdílení zkušeností třeba v oblasti lidských zdrojů, řízení firmy a podobně. Účastníme se i zahraničních setkání a tam má člověk možnost sledovat úžasné příběhy a zkušenosti podniků, které dnes vede třeba pátá nebo šestá generace. A to je velká inspirace.

 

 

BOX

Firmu Toko Agri založil v roce 1990 Tomáš Kořínek st. V Luhačovicích jako obchodní firmu na prodej a servis zemědělské techniky. Postupně začal do firmy brát své syny. V Roce 2003 pak firmu přesunul co vlastního areálu v Rudicích na východní Moravě, kde v roce 2011 vnikla i výrobní část firmy a dnes mimo jiné vyrábí se svými syny Tomášem a Matějem pod značkou Ovocňák mošty, pyré a nově také svačiny v podobě sušených ovocných plátků. Většinu ovoce si pěstují ve vlastních sadech o které se stará mladší ze synů. Chybějící suroviny nakupují od lokálních sadařů a pěstitelů.

TOKO AGRI, Ovocňák a Farma Beckov mají dnes obrat přes 500mil. Kč, firmy zaměstnávají okolo 100 zaměstnanců a v říjnu oslaví 30 let na českém a slovenském trhu.

Co dál? ????

zdroj: https://www.e15.cz/tematicke-specialy/rodinne-bohatstvi/rodinny-podnik-je-urcite-specifikum-rika-tomas-korinek-ml-z-firmy-toko-agri-1374121

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení